Weszczak Bolesław
Weszczak Bolesław narozen 23. března 1910 v Lodži, syn Józefa a Józefy, rozené Szymczak.
Dokončil 3 třídy základní školy. Pracoval v Lodži jako dělník – malíř pokojů, maloval také vývěsní štíty a transparenty, zkoušel také amatérskou uměleckou tvorbu.
Před válkou měl komunistické sympatie, v roce 1927 vstoupil do KZM a od roku 1930 byl členem KPP. Byl pozastaven v právech člena poté, co udeřil jiného člena KPP, kterému tehdy vypadly nelegální tisky, což hrozilo dekonspirací. Incident (bez dalších následků) měl osobní pozadí, ačkoliv během poválečného vyšetřování úředníci podezřívali provokaci, avšak nepředložili jiný důkaz než výše uvedený, proto (vzhledem k existenci také svědecké výpovědi o osobní povaze incidentu) je třeba verzi o provokaci odmítnout.
V březnu 1932 byl povolán k vojenské službě a přidělen k 10 pal v Lodži. Během služby dostával od KPP komunistickou literaturu a v roce 1933 byl na tři měsíce uvězněn jako podezřelý z vyvěšení červeného praporu ve (stanovišti vedle) 28 psk – pomáhal při jeho výrobě. Po propuštění z vězení byl z vojska propuštěn. Nadále působil v KPP a zároveň pracoval jako malíř. V roce 1933 se přihlásil do Svazu bezvěrců.
Mobilizován koncem července 1939 k 10 pal. Spolu se svou jednotkou byl poslán na frontu v oblasti Wieluně a Sieradze. Dne 4. září byl zraněn a evakuován do nemocnice v Lodži, kde zůstal do konce listopadu 1939.
22. května 1940 byl zatčen Němci a po krátkém pobytu v táboře v Radogoszczy (nyní část Łodže) byl poslán do tábora v Dachau, kde pracoval jako vězeň v rámci „Mallerkomando“ (skupina malířů). Tam v roce 1941 (možná o něco později) poznal Bogusława Stępińského a připojil se k němu vedené skupině sympatizující s Zadrugou, která verbovala mezi vězni tábora. Se Stępińskim spolupracoval až do jeho odchodu z Dachau v roce 1944. V roce 1943 byl podroben pseudolékařským experimentům prováděným doktorem K. Schillingem.
V táboře se setkal s německými komunisty a pozorování jejich chování (svěřil se spoluvězni v UB, že se nelišili od hitlerovců) mohlo přispět k jeho opuštění internacionalismu a přiklonění se k národním názorům.
29. dubna 1945 osvobozen americkými vojsky. Do vlasti se vrátil v srpnu 1945 nejprve s transportem sovětských občanů přes Linz, Melk, Vídeň a Wiener Neustadt, poté na vlastní pěst se skupinou Poláků přes Budapešť a ČSR do Krakova. Během cesty byl okraden sovětskými vojáky, není vyloučeno, že pozorování chování „sovětských lidí“ prohloubilo jeho odstup od internacionalismu. Po návratu do Lodže se několik měsíců léčil a byl na výživě své manželky (vedoucí tramvaje v lodžských tramvajích), poté nastoupil jako malíř. V roce 1949 byl zaměstnán jako distributor publikací PZPR.
V lednu 1946 vstoupil do PPR, pravděpodobně z oportunistických důvodů. Na jaře 1947 ho našel Bogusław Stępiński a pozval ho na setkání sympatizantů Zadrugy v Lodži. Weszczak se zúčastnil dvou setkání, ale s tímto prostředím dále neudržoval kontakt. Pravděpodobně válečné zkušenosti přispěly k jeho přijetí katolicismu – tuto víru uvedl ve vyšetřování.
V létě 1947 navrhl svému zeti Henrykovi Wirzovi připojení se k aktivní nezávislé činnosti, ten souhlasil a společně začali s činností spočívající v malování protikomunistických hesel. První hesla olejovou barvou namalovali v létě 1947 na území Lodže. Kromě malování hesel také ručně vyráběli letáky, které lepili na ulicích Lodže. Zpočátku nepřijali žádný název, později však své letáky podepisovali slovem „Lesní“. Obsah hesel a letáků (někdy psaných s chybami) ukazuje na propojení vlasteneckých a sociálních témat. Mezi používaná hesla patřila například: „Pryč s komunou“, „Pryč s Bierutem“, „Pryč s PPR“, „Pryč s vrahy z Katyně“, „Pryč s Židy“, „Staline, máš ruce zbrocené krví v Katyni“ (sic!), „Smrt Rusku, lokajům a komunistům“, stejně jako: „Ať žije Mikołajczyk“, „Generále Andersi, zachraň nás před hladem a bídou“ a také: „Ať žije vrchní velitel Jugoslávie Tito“. Skupina také uchovávala 3 kusy střelné zbraně (pistole), tato zbraň však nebyla použita.
V dubnu 1949 se mu podařilo zverbovat známého příslušníka MO Boleslava Kocha a jeho manželku Janinu.
Pracujíc jako distribuce stranického tisku si Weszczak pravidelně ráno vyzvedával přidělený tisk v prostorách okresního výboru, kde si všiml nepoužívaného rozmnožovacího stroje. Dne 28. června 1949 tento rozmnožovací stroj odnesl a předal ho Bolesławu Kochovi, který jej uchoval ve svém bytě. Na tomto rozmnožovacím stroji bylo vytištěno několik set letáků. Část letáků se podařilo distribuovat, zbytek propadl při zatčení.
Zatčení B. W. proběhlo 6. srpna 1949 na základě udání známého, Saturnina Staniszewského (předválečné příjmení Marchwiecki, v jednom z dokumentů je uveden jako Stanisław Stankiewicz), kterému nabídl připojení se k jeho skupině. Během vyšetřování byly zjištěny jeho kontakty s B. Stępińskim a „Zadrugou“. O zájmu o Weszczaka v této souvislosti svědčí nejen otázky vyšetřovatelů, ale také převedení jeho případu do Varšavy. Podezřívalo se také jeho spojení s b. Oddělením II GŠ před rokem 1939, které mělo rozpracovávat komunistickou diverzi, ale toto nebylo prokázáno.
Rozsudkem Vojenského soudu v Warszawě ze dne 19. ledna 1950 byl odsouzen na 15 let vězení, 5 let ztráty občanských práv a propadnutí majetku. Spolu s ním byli odsouzeni Koch Bolesław a Wira Henryk, oba na 10 let, navíc s 5 lety ztráty občanských práv a propadnutím majetku. Amnestie z roku 1952 snížila trest Bolesławu Weszczakovi na 10 let a ostatním na 6 let a 8 měsíců vězení. V samostatném procesu byli rozsudkem Vojenského soudu v Łodzi odsouzeni Stanisław Wira (7 let – ukrýval zbraň svého syna, Henryka) a Janina Koch (5 let).
Odpykával trest ve Varšavě (Mokotów), Wronecku a Nowogardu. Byl podmíněně propuštěn 14. července 1955. Vrátil se do Lodže, kde se léčil kvůli ztrátě zdraví v důsledku pobytu v táboře a vězeních. Byl sledován MO (Milicí). V roce 1957 jako neschopný práce obdržel nemocenskou dávku.
Zemřel 13. srpna 1977 v Lodži. Pohřben je na hřbitově na Zarzewie v Lodži.
Ačkoliv byl pouze krátce členem zadružního prostředí, jeho případ má význam v dějinách tohoto hnutí. Stal se totiž pro UB přímým podnětem k zatčení Stępińského (24. srpna 1949), po čemž následovalo zatčení Jana Stachniuka a Janiny Kłopocké (4. září 1949).
Bolesław Weszczak se svou ženou Helenou měl dcery Henryku a Gražinu a syna Bolesława.
Tomasz Szczepański
Zdroje:
Archivní
IPN 00231/153 t 1. Informace o „Zadrudze“, ze dne 21. dubna 1950,
IPN BU 0259/478 t1, 2 Weszczak Bolesław a další,
IPN Ld 030/159 Nezákonná organizace s názvem „Lesní“,
Literatura
Chaňko J. Onufrzak Z. Z dějin mládežnické konspirace v Lodži 1948-1953, Łódź 2005
Grott B. Religie, civilizace, rozvoj. Kolem myšlenek Jana Stachniuka, Krakov 2003
Onufrzak Z. Boleslav Weszczak (1910-1977) w: Konspirace a odpor společnosti v Polsku 1944-1956. Slovník životopisů svazek 1, Krakov-Varšava - Vratislav 2002;
Informace od Roksany Weszczak a Sławomiry Wierzbické rozené Wira.