List do Zarządu Głównego Ruchu Narodowego

Nezbytná transformace RN z konfederace sociálních iniciativ na jednotnou politickou stranu založenou na principu individuálního členství je příležitostí k položení programových otázek. Dosavadní formule spolupráce, ve které si jednotlivé subjekty hnutí zachovávaly svou odlišnost, došel dech. Strana musí mít jediný program, s nímž se členové v zásadě shodnou. Část členů našeho sdružení si přeje působit v polské straně národního charakteru, kterou podle nás má být RN. 

1. V případě rozporu mezi zájmem katolické církve a zájmem polského národa zvolí strana RN zájem národa?
To není jen teoretická otázka, protože takový rozpor, podle našeho názoru, je v současnosti zřejmý. Oprávněně upozorňujete na situaci Poláků v postsovětských zemích a obavy z jejich asimilace. Je třeba poznamenat, že na Ukrajině a Bělorusku faktorem, který přispívá k asimilaci Poláků, není tamní nacionalismus, ale katolická církev v posledních 25 letech. Při snaze o zakořenění se v těchto komunitách (což je z jeho pohledu pochopitelné) se snaží odstranit názor, že katolicismus tam je „polská víra“, a to tím, že vytlačuje polštinu i tam, kde si to věřící nepřejí. Alespoň ji tlačí do pozadí.
Tuto rozporuplnost lze vidět v přístupu k emigraci a zemím třetího světa. Domníváme se, že emigrace, zejména z oblasti jiných civilizací, je zdrojem ohrožení polského národa. Církev na Západě ji různými způsoby podporuje ve jménu lásky k bližnímu, čímž se jeví jako něco, co je v rozporu s láskou k národu a zásadou národního egoismu.
Proč je předmětem hrdosti církve mise, která pomáhá obyvatelům Afriky a tím potenciálně zvyšuje počet hladových lidí útočících na Evropu? Lze pomáhat, pokud pomoc řeší problémy. Zvýšení počtu obyvatel Afriky bez politické a kulturní transformace jejich společností pouze prohlubuje problém.
Podle našeho názoru by suverénní národ měl mít také duchovní suverenitu a být nezávislý i v této oblasti na vnějším činitelem. Pouze to totiž v konečném důsledku umožňuje suverénní národní politiku.

2. Druhým důležitým tématem je otázka skutečné protisystémovosti Národního hnutí. Chápeme, že heslo zrušení republiky Kulatého stolu (republiky Magdalény) zůstává nadále v platnosti?
Pokud ano, je třeba poznamenat, že porevoluční pořádek od roku 1989 stojí na konkrétním společenském uspořádání. Spočívá v tom, že vládnoucí vrstva z doby PRL (nomenklatura a tajné služby) se stává jádrem nové skupiny vlastníků. Kontrolují mimo jiné bankovnictví, soudnictví, většinu médií a často také prostřednictvím rodinných vazeb. Jelikož bylo v jejich zájmu vstoupit do EU – vývoz pracovní síly do EU oddálil problém sociálního povstání – souhlasili s tím, abychom byli ekonomickou kolonií několika západních států. Přitom nebyla zrušena moskevská agentura, a proto skutečný status III Polské republiky připomíná rusko-německé kondominium.
Východ z této situace nebude možný bez přijetí kroků de facto revolučních (protože měnících strukturu vlastnictví a sociální strukturu).
Jaký je tedy sociální program Hnutí? Je zaměřen na nejširší vrstvy národa, nikoli pouze na podnikatele. Chápeme společenský význam této vrstvy a obtíže, kterým čelí v souvislosti s byrokracií v Polsku. Ale žádný národ se nikdy neskládal pouze z podnikatelů. Skutečnou měrou antisystémovosti by podle našeho názoru byla renacionalizace ukradeného národního majetku, což by také poskytlo část prostředků pro deklarovanou průmyslovou obnovu Polska aktivisty Hnutí.
Na okraj - pokud by se problém moci měl rozhodnout s prvkem pouličního vystoupení (a nikoli pouze volbami), je nerozumné si odrazovat lidi, kteří jsou připraveni vystoupit na ulici. A tím bylo spěšné distancování se od účastníků střetů s policií dne 11. XI bez možnosti ověřit, zda tyto střety nejsou součástí provokace tajných služeb nebo jiných nám nepřátelských sil, na co přece poukazují četné komentáře.
Do jaké míry je RN připraven pozastavit právo vlastnictví, pokud jeho výkon je hrubě v rozporu s národním zájmem?
Je všeobecně známo, že většina elity vlastníků jsou osoby spojené s tajnými službami PRL, které své majetky získaly ne prací a podnikáním, ale výsledkem zlodějské transformace stanovené během dohod v Magdalence v roce 1989. Jako taková je to parazitická vrstva zvyklá na poslušnost cizím. Řešením jejích problémů by byla radikální renacionalizace majetků, během které by mohla být položena otázka vlastnického práva a jeho porušení. Poznamenáváme, že se nejedná pouze o politicko-sociální otázku, ale také o něco zakořeněného ve sporu etickém. Co je považováno za nejdůležitější právo, jehož obrana zrušuje všechna ostatní práva? Podle nás je to zájem národa, vyjádřený možností růstu jeho síly. Bez síly totiž nejsou žádná práva důležitá, protože pouze ona je brání. Proto je to síla - a nikoli láska - co dává váhu všemu. Chápeme, že toto tvrzení je v rozporu s určitým etickým systémem, proto naše otázka.

S národním pozdravem –
Hlavní výbor Sdružení pro tradici a kulturu „Niklot“