Otevřený dopis na obranu profesora Krzysztofa Jasiewicze

Hlasitým ozvěnem se setkal rozhovor profesora Krzysztofa Jasiewicze z Polské akademie věd, který byl uveřejněn v časopise „Focus Historia“ (č. 2/2013) a týkal se kolaborace Židů se sovětským okupantem po 17. září 1939 a jejich postoje k Polákům. Vědec je obviňován z antisemitismu, část vědecké obce se od jeho názorů distancuje a jeho nadřízený z PAN tuto výpověď srovnává s obsahem publikovaným v Třetí říši.
I povrchní znalost reálií sovětské okupace polských území v letech 1939-1941 umožňuje odpovědně tvrdit, že profesor Jasiewicz prostě píše pravdu. Židovská kolaborace měla masový charakter a netýkala se pouze deklarovaných komunistů, kteří skutečně tvořili menšinu. Po straně sovětské vlády se postavily masy obyčejných Židů, kteří dříve nebyli spojeni s komunisty, což naznačuje, že jejich volba byla výrazem určité „etnické politiky“, která jim pod rouškou sovětství umožnila uskutečňovat vlastní cíle. Bez ohledu na motivaci měla antipolská spolupráce židovsko-sovětská masový charakter - a vzhledem k jejich znalosti terénu a místních poměrů - neobyčejně významný. Vyvážení polského obyvatelstva a masové zatýkání a likvidace elit organizovala samozřejmě sovětská vláda, ale role Židů jako udavačů, členů sovětské milice nebo nižších úředníků okupačního aparátu je zřetelně patrná ve zdrojích a jasná pro každého, kdo se tímto tématem zabývá. Případy Židů loajálních vůči Polské republice, která jim poskytovala občanská práva, samozřejmě existovaly, ale nedefinovaly celkový obraz situace.
Tato realita, a ne žádné předsudky, určila postoj polské populace (ale také běloruské, litevské nebo ukrajinské) na daném území k Židům, kteří byli všeobecně vnímáni jako spojenci lidožravého komunistického režimu. Postoj místního obyvatelstva k nim během německé okupace vyplýval z jejich zkušeností se sovětskou okupací a za popsaných podmínek nemohl být jiný, než jaký byl.
Připomínáme tyto samozřejmosti, protože v posledních letech dochází k systematickému zkreslování mnoha kapitol naší historie s cílem vyvolat neoprávněný pocit viny pomocí pedagogiky studu. Na tom bohužel participují i Poláci – buď slepě věřící v evropský internacionalismus, nebo cyničtí kariéristé. Navzdory jejich snahám zůstane lež lží, i když je opakována milionkrát.
Tím větší úcta patří historikům, kteří se neobávají připomínat pravdu, i když tato pravda zraňuje vlivné lobby. A židovské lobby je jedním z nejvlivnějších v rámci západní civilizace.
Výpověď kromě odkazu na skutečnosti také obsahovala názor, že dialog se židovskou stranou je bezsmyslný (alespoň v současné době), protože ona chápe dialog ne jako výměnu argumentů, ale jako naši kapitulaci před jejich smyšlenými nároky. Podle našeho názoru je toto tvrzení správné, protože o tom svědčí všechny informace, které se dostávají k polské veřejné mínění v této věci. To židovská strana by teď měla prokázat, že takový dialog má smysl – třeba zastavením toho proudu antipolských výroků, který již léta vytéká z médií a akademických center vedených Židy ve Spojených státech. Nebo zastavením obhajoby komunistických zločinců, kteří mají na rukou polskou krev, pro něž byl zvyšovaný výrok o antisemitismu pouhým paravánem umožňujícím jim uniknout před trestní odpovědností.
Útok na prof. Jasiewicze považujeme za pokus umlčet nejen jednoho vědce, ale i jeho potenciální následovníky. Jedná se o snahu zavést cenzuru zadními vrátky, které volný národ nesmí dopustit.

ZG Sdružení pro tradici a kulturu „Niklot“
W-wa 9 IV 2013