Nowacki Walenty „Sławomir”

                                       ze sbírek IPN

Walenty Nowacki „Sławomir“ se narodil 26. ledna 1906 v Grzymaczewě (Ziemia Sieradzka), syn Marcina a Józefy, rozené Łyczka. Pocházel z venkovské rodiny, měl pět bratrů.

Bojoval jako dobrovolník ve válce mezi Polskem a bolševiky v roce 1920 (pravděpodobně si zvýšil svůj skutečný věk).

Společně se svým bratrem Janem dokončil střední školu v Kaliszu a poté studoval na Chemickém fakultě Lvovské polytechniky v letech 1924-1928, kde získal titul inženýra chemie.

Poté pracoval v různých státních podnicích jako inženýr-chemik, od roku 1937 žil ve Varšavě. Byl zaměstnán mimo jiné ve Výrobně balonů a padáků v Legionově, přičemž se také věnoval balónovému létání.

Po vydání časopisu „Zadruga“ navázal kontakt s redakcí a přijal jméno Sławomir.

Během okupace žil ve Varšavě a zabýval se obchodem. Není známo, zda se účastnil odboje.

V roce 1945 se usadil v Bytomi, kde pracoval jako průmyslový poradce v soukromých firmách. Působil také v PSL (Polské lidové straně).

Obnovuje Námořní ligu na území Horního Slezska a zastává v ní funkci předsedy a místopředsedy.

Od května 1947 znovu žije ve Varšavě, kde spolu se svým bratrem vede soukromou chemickou firmu, od roku 1949 pracuje v různých státních podnicích.

Patřil mezi obnovitele polského balónového létání po druhé světové válce. Dne 24. února 1957 byla díky snaze pražských balonářů založena Balonová sekce Aeroklubu Varšava a vedení této sekce bylo svěřeno Nowackému. Vedl práce na stavbě prvních poválečných polských sportovních balónů jako vedoucí Balónové dílny v Okręgowych Zakładach Lotniczych ve warszawské čtvrti Gocław. Dne 26. května 1957 provedl spolu se Zdzisławem Dudzikem první poválečný polský let volným balónem (balón „Syrena“). V roce 1958 získal s balónem „Poznaň“ 1. místo na I. Národních závodech volných balónů v Poznani. Dne 7. září 1958 měl letět s balónem „Poznaň“ z Gniezna, ale kvůli dovolené svůj let postoupil Franciszku Hynkovi, který tehdy zahynul. V roce 1962 také vyučoval na kurzu balónového létání pořádaném Aeroklubem PRL.

Około roku 1960 založil v Warszawě na ulici Zelwerowicza spolu se svou druhou ženou (Halina Krystyna Kozera-Nowacka, rozená Pindorová) řemeslnický dílnu vyrábějící předměty z umělých hmot.

V roce 1964 odjel do Belgie s tím, že jede na turistický výlet a navštívit rodinu. Odjel se svou ženou a trvale opustil PRL. Nejprve se usadil v RFN, kde pracoval ve svém oboru, a v roce 1966 se natrvalo usadil v USA. V navazování profesních kontaktů mu pomohli mimo jiné bývalí sportovci-baloniáři. V USA pracoval mimo jiné jako patentový znalec. Spolupracoval také s Chemické abstrakty.

Dosáhl tam profesního a s tím spojeného materiálního úspěchu, ale zklamalo ho pozorování úrovně veřejného vzdělávání (a s tím spojené kulturní úrovně širokých vrstev) a

úroveň morálky. Znepokojovala ho také možnost rasové války mezi černochy a bílými.

Své myšlenky vyjádřil ve dvou knihách a v dopisech politikům ve Spojených státech. Navrhoval mimo jiné návrat k izolacionistické politice a opření obrany především o odstrašující jaderný potenciál, jakož i zavedení referenda do ústavy USA. Nedostatek zájmu o jeho práce (chyběly dokonce i kritické recenze) prohloubil jeho pesimismus; vyjadřoval přesvědčení, že Spojené státy nepřežijí do konce 20. století.

V prosinci 1973 poslal článek do novin "Życie Varšavy" věnovaný kritice a popisu amerického životního stylu. Text převzala StB, která navrhla rezidentuře zpravodajských služeb PRL v New Yorku jednání s N. ohledně případného využití nebo náboru. Během rozhovoru se zaměstnancem rezidentury N. prohlásil, že budoucnost světa je čínský komunismus a společnosti nemohou existovat bez pocitu strachu z boha, proto SSSR udělal chybu tím, že odsoudil Stalina, a tak prohraje. Prohlásil se za zakladatele politické strany v USA.

Po obdržení zápisu z této konverzace v roce 1974 centrála polské rozvědky ukončila další kontakt. vzhledem k věku a povaze dotčené osoby.

V dubnu 1980 obnovil dopisováním kontakt s Erykem Skowronem, který žil ve Varšavě, a požádal ho o pomoc s vydáním své knihy v Polsku. Skowron však byl v letech 1978-80 TW (tajný spolupracovník) SB a předal tento dopis i přeložené úryvky svému vedoucímu důstojníkovi.

V roce 1993 vydal v New Yorku s vlastním předmluvou dotisk. Humánnost a kultura Stachniuka. V předmluvě vyložil své názory. K zachování věčného světového míru je třeba vytvořit federaci Centropa složenou z: Německa, Rakouska, Polska, Maďarska, Čech, Slovenska, Rumunska, Bulharska, bývalé Jugoslávie, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska, Estonska (chybějící Bělorusko je patrně opomenutí). Nezbytné je ustavit sjednocenou církev všech křesťanů, což začne v rámci Centropy, a pocity křesťanské lásky se stanou mravním obsahem nového člověka. Souhlasil s vedoucí úlohou německého faktoru v ekonomice takového svazu, Němci by měli (výměnou?) souhlasit s odzbrojením. Jaderné zbraně by měly být podřízeny zvláštnímu velení při generálním tajemníkovi OSN, složenému z něj a zástupce USA a Ruska. Navrhoval přesídlit černochy z USA do Afriky nebo subvencovat smíšená manželství za účelem vytvoření nové rasy, a to s cílem zabránit občanské válce ve Spojených státech, kdy počet černošského obyvatelstva překročí 40 %.

Navrhoval také subvencované přesídlení muslimů z Balkánu na Kavkaz, křesťanů z Kavkazu na Balkán a Palestinců do arabských zemí s cílem oddělit nenávidící se národy, což by zajistilo mír. Nevysvětlil, jak se jeho nápady vztahují k idejím hlásaným v knize, kterou sám vydal, kromě toho, že mají zajistit zvýšenou tvorbu v oblasti kultury a civilizace, O čem také šlo Stachniukovi. Navrhl tam, že tento mluvil s Gomułkou před svým zatčením v roce 1949, což je pochybné (také proto, že v té době už Gomułka nebyl generálním tajemníkem PZPR, což chybně uvedl Nowacki). Také napsal, že on úspěšně intervenoval ve věci revize rozsudku na „Stoigniewovi“, což nemůže být pravda, pokud jde o účinnost této intervence, i kdyby něco takového skutečně proběhlo (což nepotvrzují žádné další zdroje).

Žil ještě v roce 1996, kdy je uváděn v Kdo je kdo v polsko-americké komunitě, Chybí údaje o datu a místu smrti.

Odznaczony medalem za udział w wojnie 1920r.

Ženatý s: Ewou Koszyk - Nowackou, rozenou Kamieńská, dcera Marzena (1943), Halinou Krystynou Kozyrou, rozenou Pindor. Syn Przemysław (s Alinou Potockou) narozen 1942.

Zdroje:

Archivní

IPN BU 1423/2266 Osobní spis cizince Nowacki Valentin narozen 21. 1. 1906

IPN BU 01237/686

IPN BU 00277/502 t 2 Složka pracovní činnosti. Tajný spolupracovník „66“ [Eryk Skowron, syn Roberta, narozen 1912] – zde překlad textu Nowackého

Literatura

Kozak Z., Moszumański Z., Szczepański J. Podplukovník František Hynek 1897-1958, Pruszków 2008

Morgała A. Procházka mezi oblaky, 2010

Tomasiewicz J. Politické skupiny a sociální organizace ve Slezsko-dobřanské oblasti, v: Rok 1945 ve vojvodství Śląsk-Dąbrowa, pod red. A. Topola, Katowice 2004

Wacyk A. Jan Stachniuk 1905-1963. Život a dílo, t I 1976, t II 1978, t III1984, ts. duplikováno xerokopie ve sbírkách autora,

Kdo je kdo v polsko-americké komunitě, 1-st edition 1996-1997, red. B. Wierzbiański, New York 1996

Práce Valentina Novackého

Jan Stachniuk a jeho role v budoucím vývoji lidstva [úvod k: Jan Stachniuk Lidství a kultura, New York 1993]

Opr. T. Szczepański