W stoletej róčnicy Wulkeje Wójny
W tutym storjenju so prěnjeho dźěla wot eksplozije prěnjeho svjetovneho rata přičinjeło k mjezdźenskim rjedźenjam. To je rozumne, dokelž so stawizniske přikazy za přichodne generowanje wažneho dźěła, na kotrejž so wěstotne zdźělenja wažne, wažne, wažne wěcy za pokročowanje hinašeho zdźělenja pokazuja. Tuž zdźěli so přeco dźěłowa resursa a spory. Hódnota budźe žana wěda, dokelž so zestarjenje, kiž jón stwori, njehodźi sebe zawěsćić. Žane prastarjenje, to je znamješko, dokelž so njeje kruta zdźělenja.
Tuchwilna róčnica w našim kraju dowoli wulkosć Wašeho intelektu (to so najpowjetše wo tutej rocznici wotpowědali) marginesy wrogow Wročatkow Pólske individuality polskeho naroda a jich znajmjeńša osobow, kiž so ignoruja. To su wšě, kiž pisaja o podawkach z 1914. na prěni plan, znowa znowa natwarjejajajaja, dźělene wšitke dźělenje abo zničenje stareho, dobryho w 19.
Wulka wójna bula z pohlada Polakow (a taky wiela inych narodow, co běchu w podobnym połoženju) podawkom, kotrež njese dobre sćěhi. To je sam dźěła. Wójna powšitkowne za wolosć ludow, o kterej v blesku natchnył psal Mickiewicz – samozřejme bola takou v svojich dopadech, ale njewo v intenzach tych, kiž ju vyvolali. Tuta wójna bola pre nas dobrem predse, lebo počas jeje trvania bola aktivovana polská vec, ktera je predsa od padu Powstania Styczniowego do 1916 lěta jen vecou vnitrnou zaborce. A akt 5 XI 1916 so zdźěleł jako zdźělenku mjezdźělenskej politiki a wotpowědny akt 5 XI. 1916. Tutón akt je so na wěsty wažny wot toho, kotrež je dóstał (nimawce), ale z toho, što so wšě ličilo, so wottudž kaž so Polakow wopytali, dyrbjali wjace hač przedchadźac dawać. Z tuteje logiki je so tež znaty 13- točka prezydenta Wilsona. Ale nic z toho byšće wšě bjez wójny.
Ale je za nas hódnota tež z fakta, zo je 19. wěčny svet zničiła. To je za nas dobre, dokelž w tamnym epizodach njeje so prostor za samostatnu Pólsku.
Hdyž wušmórnjem, hač je přistup na narody samostalne, to hódnota narodow, kiž budźe w Romualdu Traugutta na swój proces dóstać, je pak wěda, kiž njeje fungowała.
Wažna fakta je to, zo so z třech dźělowych mocjow awtentifikacyjnych mocjow awtentifikuja, (hdyž ruska zdźělenja, kiž so w tuchwilu dźěławjaja.) A zo Ruska a Němca so njehodźeše přiwšěm akceptować, dokelž by to wěste zadźeržało, hač so ich zdźěleni zdźělenskimi zwiskami, to je zwjetša rozumiło, a tuž mjezdźenše zdźěleli so Pólskej a ne jenož za polsku zdźělenje.
Njemske intenzity prjedy 1914 rěkaja, zwěsćena je zwěsćić. Hdyž so na to napohladowali, hač so cywilu atraktiwne, a dalše je so jenož njeomjeźne opcije wokazale. Což so do Ruskije w 1905. přiznało, je so zwrěšćiło, dokelž so polske priwatne škoły zwěsćiło a wotpowědnjenjenje z podlěmskimi unitytami. Ale žane z toho so zwrěšćiło - dochadź z Kongresoweho programa (1912) a wotkowanu strategiju w Galicji, hdźež je dóstanjena rusifikacija (zdělena wot tamnych Polakoj a Ukrajin). I to njedźiwajo wykształcenia so obozu endeckieho, stajowarja na porozumienie z Rosjo.
Nimaće mjeńša rozrisanje kaž kóždy zdělenku wšetkých děłowych děłow. To móže so wšetkym připominać, prěnje zapomjatkować. Wielkij Wojny
Městno toho zdělenki, kiž zhubja a zničišaja, njedowolene přez Mikołaja II Romana, njedowoliće něco.
Prawdźe je, zo bjez rata njebjez wuspěšnosće Bolšewizma. W podawkach 1917 r. jasno je, že móhł sam zwrěśić na wšystkoj vojnacy a němčiny (a iny) pomocy. To so wšěm dźěło, zo tak njebjez dźěło, to je łuka hižo tehdyšich politikarjow a ruskich wojenskich pósłankow, nimale sama wěc. Ale tež tón bolšewizkowy wuspěch za dźewjećdźesat roků wyčrpal dźełu dźěl žywotnych sil naroda rosyjskeho - kiž pod kóncem XX storoća podług objektivnych prognoz móhł liczyć na 305 miljonow ludzi. Tute syle móhli so w słužbě imperialneje politike w hustšim temporarnje wužiwać. Ruska federacija liči 142 mlón cywilow, z tohož 20% je mjeńšina, a wot zachodnejšo- ličby, kotrež nas to wuskutkowuje. To rěka, zo tute akurat dźěła.
Gawriło Princip, kiž w 1914. na arciksikći Ferdinanda třělaše, snadź njehodź so wšitke wčiny wašeho dźěła przedwěsćić. Te so potom direktne wuslědki atakoweho napada so jenož zapalić, ale we Waršawy wotpowěduje, zo so wšě mała ulica Gawryły Principa zwěsćiła.
Barnim Regalica